sam se svym stinem

† 03. 12. 2011 | kód autora: MA0
Silnice odnikud nikam, kamión a noc. Těžko si bez tebe zvykám večeře nic moc. Poslední z tvých bílých spon v sedačce zapadlá, Snadno bys teď uhádla, co bych si přál. Ve zpětném zrcátku hledám minulý čas. Z nočního čekání bledá otvíráš zas. Jako bych slyšel tvůj hlas, svůj den mi vyprávíš, já k tobě přisedám blíž, však má to kaz. Sám se svým stínem jen fotku tvou na skle mám, bloudím po cestách. Sám se svým stínem, vrátit se nemáme kam, ví-íš. Lépe se zlé slovo říká, hůř bere zpět, v ruce mi zůstala klika a v čaji med, Za okny ujíždí svět, setkání, loučení, už nemám k proclení nic, ani tvůj smích. Sám se svým stínem jen fotku tvou na skle mám, bloudím po cestách. Sám se svým stínem, vrátit se nemáme kam, ví-íš. V nonstopu, co do tmy bliká chvilku jsem sed, nad kávou brzy mi tyká blonďatej švéd. V báječný holce se splet, co na to říct mu mám ? Že taky zůstal jsem sám, docela sám ? Sám se svým stínem jen fotku tvou na skle mám, bloudím po cestách. Sám se svým stínem, vrátit se nemáme kam, ví-íš, kdo špatně táh. , Sám se svým stínem jen fotku tvou na skle mám, bloudím po cestách. Sám se svým stínem, vrátit se nemáme kam, ví-íš...

Ztraci se sila lasky

† 03. 12. 2011 | kód autora: MA0
Oblohou se vznáší noc i den v tu chvíli vnímám že tu jsem. I my světem klopýtáme cestou nebeskou, strach je s námi, stal se naší nevěstou. Kam se ztratil prostor, čas a sen? Pohltil ho oheň nebo zem? Kde jsou naše tajná přání? nad propastí snů. Nad tým světem prázdnoty a všedních dnů Ztrácí se sila lásky Jen hřích a splín, že bez nich žít se dá už nevěřím. Kde je světlo, slunce, stín a žár? Proč jdu po svý cestě tmou a sám? Knihu, co nám osud napsal,tiše otvírám, jizvy starých zápasů už nevnímám. Ztrácí se sila lásky Jen hřích a splín, že bez nich žít se dá už nevěřím.

SMS

† 03. 12. 2011 | kód autora: MA0
Usinam, proc mokry polstar mam a na Tebe jen vzpominam? Proc neslysim Tva krasna slova, proc nevidim Tve hebke rty. Ja chtela bych to zazit znova, ale rozhodnou o tom musis TY! Oci mi placou, srdce me boli, jinyho mi laska milovat nedovoli. Miluj me tak, jako ja Tebe a odpust mi, ze nemuzu zit bez tebe! Miluju te! Styska se mi po Tvem hlase, chybi mi Tvuj krasny smich, chtela bych Te slyset zase a nemit slzy ve dlanich... Bolest v srdci tezkou,jako kamen mam.Po tvari mi stekaj slzy,oci si utiram.Vzpominam pri pisni na tebe,jak chteli jsme se koukat na nebe.Jak hladili jsme se a libali a pritom se na sebe divali.Ja hrozne stastna jsem byla a do ted jsem nepochopila,proc nechal si me nahle samotnou a rekl si ze jdes za jinou.Do srdce,jak kdybys mi zarazil sip,ta bolest je priserna,at uz je mi lip.Nevim jak zbavit se toho pocitu prazdna,jaka ted budou,bez tebe rana?Premyslim a v hlave behaj mi vzpominky,jak davals mi sladke,na tvare pusinky.Jak mavnutim proutku,je vsechno nahle pryc,ta bolest v mem srdci je horsi nez bic.Kazdy den od toho,naseho rozchodu,cejtim se,jako bys shodil me ze schodu.Ze boli me srdce,uz ted doufam vis,i kdyz mi stejne nerozumis.To zes mi lhal primo do oci,dela muj zal,na svete nejvetsi.Stejne te miluji a topim se v slzach,pro lasku,pro tebe.pro vsechno o nas.VRAT SE MI PROSIIIM!!! Proc numim jen skrtnout lasku, jak cernou kridou na obrazku. Snad kdybych mohl svoje city vyhodit z okna, pak by jsi i ty zmizela v barve nocnich vil, uz nebyla bys tezky cil a ja bych mohl z oblohy vratit se zpatky na nohy, procitnout ze svych marnych snu, do osameni vsednich dnu. Pak zhroutil by se cely svet, proc nestacil mi lucni kvet, proc chtel sem cernou ruzi mit, coz nemohl sem bez ni zit? Ze bude krasna spanila a krehka, kdybych tak vedel, co vim dneska. Zivot, jak karavana temnych dnu, uz neslibam lesk ze tvych rtu, uz neuslysim vlidny hlas, snad sramy v srdci slepi cas :( Mlhave rano dnesniho dne hali muj smutek, stojim tu sama s dusi tak prazdnou a srdcem co krvaci. Priviram oci a skrze slane slzy se divam, jak jine septás, co septaval jsi me. Opoustis me. Ani dnes, ani zitra... ba ani za sto let nebudu milovat. Proc? Na tvoje oci nemuzu zapomenout, mam je vypalene do duse, jako znameni toho, ze k sobe patrime - tenkrat kdy jsme byli spolu i dnes kdy jsme kazdy jinde a zijeme dva tak rozdilne zivoty. Ale osud je mocny a ja verim stale zoufaleji, ze se jednou nase zivoty spoji v jeden. I kdyby ten zivot mel trvat treba jen jediny den. Uz od malicka nas nasimi zivoty provazi spousta lidi. At jsou to rodice, kamaradi, nebo ucitele. Kazdy z nich v nas neco zanechava. Kdyz jsi do meho zivota prisel ty dal jsi mi neco, co nikdo z nich.. Dal jsi mi ty nejkrasnejsi pocity.. Lasku, stesti, ale dal jsi mi i neustaly strach, ze o tebe prijdu! Vzpominas, co jsi mi septaval, jak jsi me objimal, chranil, nevydrzel jsi ani minutku bez polibku.. To ty jsi me tohle vsechno naucil! A ja jsem porad silene zamilovana. Chci to vsechno, chci tebe ani nevis jak moc! Uz jsme spolu dlouho, ale ja te kazdym dnem miluju vic a vic! Strasne se mi styska! Mozna, ze to jeste muzeme vratit! MILUJU TE TY NEVIS JAK MOC MILACKU MUJ Lasko, kazda vterina bez tebe je jak rok bez zivota, kdy jen tmou tise bloumam a na tebe jen vzpominam. vrat se prosim ke me, at slunce rozzari se ve tme a laska rozkvete jako na jare strom!

holki vzpomínky

† 03. 12. 2011 | kód autora: MA0
1.jednou proste vsechno končí a někdy něco začíná. Já se touhle písní loučím a naši bránu zavírám krásný vzpomínky mi zůstanou navždy mě budou hřát Ref:zůstanou jen v srdci mím tam kde můžou spát ven je nepustím vzpomínky zůstanou v srdci mím ty si nenechám vzít tam je můžu dát a budou uzamčený klidně spát 2.Všechno hezký jednou končí a do neznáma odchází já se s tebou právě loučím a to nejhezčí si odnáším krásný vzpomínky mi zůstanou navždy mě budou hřát ref 2*:zůstanou................

Holki miluji tě

† 03. 12. 2011 | kód autora: MA0
hlavu svou přikloním k tobě na polštář chci tě líbat a hladit tvoji hebkou tvář úsměv tvůj mé srdce stále zahřívá je jak klíč co bránu lásky otvírá s tebou poznávám lásku co dává sílu jít já se přiznávám že je to krásný někoho mít komu můžeš všechno říct ten co má tě rád ten co bude i v nouzi o tebe stát pro mě seš zkrátka vším já si tě opravdu vážím hlavu svou přikloním k tobě na polštář chci tě líbat a hladit tvojí hebkou tvář úsměv tvůj mé srdce stále zahřívá je jak klíč co bránu lásky otvírá pro mě jsi zkrátka vším a já si tě opravdu vážím s tebou štěstí mám pro mě si láskou největší já to uznávám neměls to se mnou nejlehčí a za to chci říct ti dík že máš mě rád i za to že budeš v nouzi jen o mě stát pro mě jsi zkrátka vším já si tě opravdu vážím hlavu svou přikloním k tobě na polštář chci tě líbat a hladit tvojí hebkou tvář úsměv tvůj mé srdce stále zahřívá je jak klíč co bránu lásky otvírá pro mě jsi zkrátka vším já si tě opravdu vážím

Holki odpouštím

† 03. 12. 2011 | kód autora: MA0
Holki - Odpouštím Dívám se do nebe, i když to nechci, v mých myšlenkách jsem pořád jenom u Tebe, i po tom všem jak to u nás dopadlo, z naší lásky toho moc nezůstalo. Jenom sen kterej sníme, ale přitom oba dobře víme člověk lehce ztrácí ale těžko nabývá, už toho času nám moc nezbývá. Půjdu za tebou a řeknu vrať se zpátky, kašlem na všechny naše hádky, chyby se stávají tolikrát, nebudem si přece spolu na nic hrát. Necháme to prostě všechno být, nebo už si chceš svou cestou jít? Všechno špatný ti odpustím a už tě nikdy nepustím Refrén: Já ti odpouštím ty naše věčný hádky, já ti odpouštím chci tě zas pouze zpátky mít v náručí tak jako dřív v našich začátcích víš já ti odpouštím ty naše věčný hádky, já ti odpouštím chci tě zas pouze zpátky mít v náručí tak jako dřív v našich začátcích Dívám se do nebe cítím že slábnu, doufám že tohle všechno zvládnu. Je mi z toho na nic, asi moje láska nezná hranic, vážně nevím co dělat mám, v hlavě si to urovnám a pak ti zavolám ať se vrátíš, chci ti ještě jednu šanci dát, ale už mi nesmíš nikdy lhát! Půjdu za tebou a řeknu vrať se zpátky, kašlem na všechny naše hádky. chyby se stávájí tolikrát, nebudem si přece spolu na nic hrát. Necháme to prostě všechno být, nebo už si chceš svou cestou jít? Všechno špatný ti odpustím a už tě nikdy nepustím

Wish you were here

† 03. 12. 2011 | kód autora: MA0
Cítíš stále to samé? Od první chvíle, jsem na Tobě mohla nechat oči, cítila jsem radost ze života, viděla jsem nebesa v Tvých očích... V Tvých očích. Kéž bys byl tady... kéž bys byl tady. Kéž bys byl tady... Nevíš, že sníh je chladnější, a chybíš mi jako čert. A cítím se bídně... Chybí mi Tvůj smích, chybí mi Tvůj úsměv, chybí mi Tvé všechno... Každá sekunda je jako minuta, Každá minuta je jako den. Když jsi pryč a daleko... Sníh je chladnější, miláčku. Wish you were here... Wish You Were Here... I Wish You Were Here... Don't you know, the snow is getting colder, And I miss you like hell... And I'm feeling blue... I miss your laugh, I miss your smile, I miss everything about you... Every second's like a minute, Every minute's like a day When you're far away... The snow is getting colder, baby, I Wish You Were Here... A battlefield of love and fear, And I Wish You Were Here... I've got feelings for you, From the first time I laid my eyes on you...

JAK JSI MOHL...

† 03. 12. 2011 | kód autora: MA0
Když jsem byla štěňátko, bavila jsem tě mým hraním a rozesmívala jsem tě. Nazýval jsi mě svojím děťátkem a napriek mnohým rozkousaným pantoflím a několika "zavraždeným" plyšákům jsem se stala tvojím najlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlá, pokýval jsi nademnou prstem a ptal jsi se: "Jako jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na hřbet a poškrábal na břichu. Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naprotiv tvým tajemstvím a snům jsem věřila, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jazdili v autě, chodili na zmrzlinu (mně si dal jen kornoutek, neboť prý zmrzlina není dobrá pro psy) a spala jsem na slunci, když jsem čakala na tvůj příchod domů na konci dnu. Postupně jsi začal trávit více času v práci a na svojí kariéře a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný, nikdy jsem ti nevyčítala zlé rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a těšila jsem se s tebou, když jsi se zamiloval. Ona, nyní tvoja žena, není "psíčkar" - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí dát svojí náklonost poslouchala jsem ji. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišly děti a já jsem byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a taky jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste sa obávali, že by jsem jim mohla ublížiť a ja jsem trávila většinu času vyhnaná v jiném pokoji anebo v kleci, Och, jak jsem je chtěla milovat, ale stala jsem se "zajatcem lásky". Jak vyrostli, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšeli se na mojí srst a tahali se za ní nahoru na svoje vratké nožičky, strkali mi prstíky do očí, skoumali moje uši a dávali mi pusinky na nos. Milovala jsem to všechno okolo nich a jejich dotyk a kdyby bylo třeba, bránila by jsem je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a naslouchala jejich trápením a tajným snům a spolu jsme čekali na zvuk tvojeho auta na přístupové cestě. Už nejsem"tvůj pes", ale "jen pes" a rozčilují ě všechny výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svou rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvoja jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, dokud jsme neprišli k zvéřecímu útulku. Bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil si papíry a řekl: "Vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčili ramenem a věnovali ti bolestný pohled. Poznali reálnost umístění psa v středním věku, i když je s "papírami". Musel jsi vyprostit prsty tvojeho syna z mojeho obojku, když kričel "Ne, taťko! Prosím, nenechej jim zobrat mojeho psa!" A ja jsem měla o něho starost; a jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se se mnou poklepáním po hlavě, vyhl jsi se mojemu pohledu a zdvořile jsi odmítl vyít si mů obojek a vodítko. Unáhlil jsi se, nebo jsi měl nějaký termín... a teď mám jeden i já. Když jsi odešel, ty dvě milé paní říkaly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou a řekly "Jak jen mohl?" Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozrejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejprve jsem vyskočila a utíkala ke vchodu vždy, když nškdo přicházel okolo mojeho kotce, doufajíc, že jsi to ty - že jsi změnil názor - že to celé byl jen zlý sen... anebo jsem doufala, že to bude aspoň někto, kdo se o mně zajímá, někdo, kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s kňučením štěnat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem. Cítila jsem její kroky, když pro mně prišla na konci jednoho dnu a kráčela jsem za ní podél uličky do odělené místnosti. Velmi tichá místnost. Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a řekla mi, aby jsem sa nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co příjde, ale míchal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v průběhu dnú. Jak to už mám v povaze, vív jsem se strachovala o ní. Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží, a ja to vím přesně, jako jsem rozeznala každou tvojí náladu. Jemně mi stáhla přední nohu a slza stékala dolů po její tváři. Oblizla jsem jí ruku přesně, jak jsem tebe navykla utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mojí žíly. ucítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mojeho těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mojí psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Pohladila mě a náhle vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdem na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudem muset bránit - místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohto místa na Zemi.S poslední troškou mojí energie jsem se jí snažila přesvedčit zavrtěním mojeho ocasu, že moje "jako jsi mohl?" nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě ukázal takovou věrnost.

Pro tebe

† 03. 12. 2011 | kód autora: MA0
  Zastav na chvíli svůj život .. jde to? Ne, tak jako nejde zapomenout na tebe!! Kdo ví, kolik slz je ukryto za jedním úsměvem. Kdo ví, kolik bolesti je ukryto za kouskem radosti Kdybych jen hned věděla jak bolí láska .. jak bolí pohled do očí člověka, který si lásku nezaslouží a přesto ji má a ničí .. jak bolí i to krásný pohlazení a jak bolí úsměv .. pak bych možná pochopil,a že ničím nejen naší lásku, ale i tebe a později i mně. Víš jak vypadám, víš jak se jmenuju. Víš jak líbám, víš jak tě miluju. Víš vše, co vědět bys měl, ale ale já mám strach, že kvůli mně jsi zapomněl ..

Chybíš mi...

† 03. 12. 2011 | kód autora: MA0
Chybíš mi.Chybíš mi víc, než kdokoliv jiný,více než srdce nebo duše tělu. Chybíš mi jako večeru stíny, jako květiny, které patří k jaru. Jako rámeček obrázku, který kdysi visel na zdi, než ho někdo strhl a zničil tu krásu. Chybíš mi jako voda lodi co ji brázdí, jako slunce co chybí dni, aby byl plný jasu. Chybí mi blízkost tvého těla,to teplo, co mě kdysi hřálo. Kéž bych tak bližší být ti směla, chtěla bych víc, než jen tak málo...
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.